Pokračujeme v cestování.Hned ráno k nám přijela prababička Jana z Brna. Když se totiž v týdnu dozvěděla, že jedeme "na otočku" k mým rodičům, neváhala a přidala se. Jestli chcete, tipněte si, kolik že stihla návštěv za tento den (správně řešení prozradím na závěr). My jsme zvládli dvě štace.
U prababičky AnnyNaše první zastávka byla u prababičky Anny v Topolné. Plánoval jsem přepadovku, aby neměla čas vychystávat a vymýšlet - ale tajné informační zdroje zafungovaly a přepadovka se nevydařila. Dětem se líbilo, bylo co jíst a pít... ale vidina štěňátka u babičky byla silnější a tak jsme se po hodině rozloučili a pokračovali do cíle cesty - Březolup.
U babičky a Reka
Tady už na nás čekala babička s malým štěňátkem, kterému dala Verunka jméno Rek. Reček je dvouměsíční psík bígl a své rase dělá čest - je to typický inteligentní, bystrý, impulzivní, pes s malými drápky a zoubky, který má děti rád, obzvlášť proto, že jsou snázším úlovkem. Takže radost ze štěňátka netrvala dlouho a po krátkém olízání a zakousnutí do nohou byly děti a Rek odděleni a tak to bylo s krátkými pokusy až do večera. Protesty podávaly střídavě obě strany, ale nic naplat, společně být nemohly.
Po Jájově odpoledním spánku přišel z práce děda, takže se zvětšil počet obětí a zábava se rozjela v plném proudu. Odpoledne se kromě her neslo v duchu sledování druhého dílu frašky zvané
"důstojná volba prezidenta"
[rozuměj:
neprůhledné, nekomplikované vynucení pobytu senilního experta přes klimatologii a vůbec] ... ale o tom tady vlastně nepíšu.
Návrat domůCelé odpoledne jsem koketoval s myšlenkou, že bychom se pokusili přespat do soboty. Pro Jáju by to byla premiéra - první noc bez maminky. Až do páté hodiny to vypadalo nadějně. Ale s dalším vývojem situace jsem raději volil návrat domů po večerníčku. Prababička, která se z výpravy vrátila před pátou, dávala dost najevo, že se přiklání k variantě večerního návratu. A tak jen co skončil večerníček jsme se rozloučili.
A ještě hodit domů prababičkuV křenovicích jsme vyložili polospící děti. A zbývalo zavézt prababičku do Brna. Byť to vypadalo na banálních 20 minut do řečkovic a 20 zpět, byla z toho nakonec pěkná rally. Proč? V dopravní zpravodajství byla hlášená nehoda na sjezdu z Dálnice u Brna směr na Vyškov. Ale komentář bylo možné vysvětlit i tak, že kolony jsou na dálnici v obou směrech a tak jsem jel po staré brněnské cestě. V místě, kde bylo vidět štrůdl světel stojících aut na dálnici jsem si říkal, jak jsem dobrý, že jsem raději zvolil jistější variantu. Ale jen do chvíle, než byl na dohled kruhový objezd. Tam se krátce před našim příjezdem stala také nehoda. A protože objezdem nešlo v našem směru vůbec projet, po chvíli čekání jsem otočil auto a vydal se zkratkou přes Podolí, Líšeň. Cestu zpátky jsem jel pro jistotu úplně oklikou přes cetrum Brna, Tuřany, Kobylnici a Praci. Domů jsem se dostal po víc než hodině a půl a to jsem nejel zrovna pomalu.
A málem bych zapomněl: Prababička stihla za pátek osm návštěv.
A můj pobyt doma taky. Ještě mi to úplně ndochází, je to jiné než po dovolené. Ona to dovolená vlastně nebyla.
